Grunty a usedlosti v Lubné


Lubná čp. 146 (staré čp. 132) - "u Zimů"

Grunt u Zimů je jeden z nejstarších gruntů, na kterém pobýval rod Zavoralů. Zavoralové zde žijí dodnes a dodnes se jim přidává k příjmení dodatek Zima. Z tohoto gruntu pochází i pradědeček mého pradědečka - Jan Zavoral. V historické publikaci Z kronik lubenských od Zděňka Kubeše je o tomto gruntu psáno:

Toto pojmenování pochází od rodu Zimů, který původně na gruntu hospodařil. Zimovi stavení obývali téměř 150 let. Při opravě usedlosti roku 1914 byl na jedné stěně nalezen letopočet 1581. V tomto roce muselo stavení již stát. Jak bylo možné z různých původních fragmentů zjistit, původní stavba byla celodřevěná. Dvůr lemovaly roubené místnosti sloužící buď k obývání, nebo k ustájení dobytka. Z ústní tradice, která ztvárnila pověst vztahující se k tomuto gruntu, vyplívá, že původní obydlí bylo ještě staršího data. Pověst vypráví, že do lokality, kde se nyní rozkládá obec Lubná, přišli dřevaři, kteří vyráběli luby k sítům (nejstarší zmínka o Lubné je z roku 1167). První obydlí, které si dřevaři postavili, stálo prý tam, kde se nyní nachází dům č. 146. Na základě těchto informací se dále traduje, že stavení z roku 1581 vystavěl někdo z původního rodu dřevařů.

K roku 1581 je vzpomínáno jméno hospodáře Václava Zimy a k roku 1630 Karla Zimy. V roce 1646 se Švédové pohybovali v nejbližším okolí; obec navštívili a rabováním způsobili nemalé škody. Zachovala se zpráva o tom, že se ubytovali u Zimů, nebo u nich alespoň ustájili koně. Velké soužení v podobě hladomoru dolehlo na zemi v prvních desetiletích 18. století. Zdálo se, jako by se neúroda a hlad natrvalo včlenili do života lidí. Na gruntě u Zimů roku 1735 zůstala pouze jedna kráva. V této tíživé situaci prodal hospodář Zima svobodníku Mikuláši Stříteskému ze Stříteže celou svoji stráň za trochu peněz a dva bochníky chleba. Později tento hospodář prodal i "pustinu" sousedovi Boštíkovi za 40 rýnských. Na této "pustině" byla postavena usedlost č. 150.

Po tomto posledním Zimovy grunt postupně obhospodařovali Matěj Bávil, Jan Zavoral a František Zavoral, Martin Švec, Jan a František Zavoralovi a od nich usedlost obývá do dnešních dnů rod Zavoralů.


Lubná čp. 149 (staré čp. 134) - "u Machačů, ve Drahách"

Ač k tomu to gruntu mám zcela osobní vztah, zatím o něm moc informací nemám. Nachází se v části obce, která se nazývá Draha. Na této chalupě se narodil můj dědeček a dodnes tu žije jeho bratr Josef. V roce 1771 grunt vlastnil Martin Bednář. Kolem roku 1830 je vzpomínán Josef Machač po němž je asi pojmenován. V roce 1870 je uváděn Josef Zavoral. Po něm Josef Zavoral. Po něm jeho syn Josef Zavoral, který zde bydlí dodnes. V dněšních dnech dům přebírá rod Hainů.


Lubná čp. 65 (staré čp. 63) - "Horní Mišán"

V roce 1630 Martin Zavřel. Dále Václav Večeře - Jakub Večeře - Matěj Boštík. Po něm v roce 1753 jeho syn Jakub Boštík. Po něm převzal grunt v roce 1788 jeho syn František Boštík. Ten ho prodal v roce 1815 Josefu Zavoralovi. Ten jej v roce 1830 prodal Josefu Kopeckému. Po něm grunt v roce 1854 převzal jeho syn Jan Kopecký. V roce 1902 se na grunt přiženil Jan Pavliš z čp.96. Po něm grunt převzal v roce 1934 jeho syn Jan Pavliš a po něm v roce 1969 jeho syn Pavel Pavliš.


Lubná čp. 10 (staré čp. 9) - "dolní Tobek"

Nejstarším zjištěným vlastníkem tohoto gruntu byl Matěj Pavliš. Po něm grunt převzal jeho syn Jan Pavliš. Roku 1715 se na grunt přiženil Václav Zavoral, syn Frydrycha Zavorala, který si vzal vdovu po zemřelém Janu Pavlišovi Zuzanu. V roce 1729 grunt převzal František Pavliš, syn Jana Pavliše. Tento František si vzal za ženu druhou ženu Václava Zavorala Dorotu Břeňovou. V roce 1759 přebírá grunt Karel Zavoral od svého otčíma Františka Pavliše. V roce 1790 grunt převzal Karlův syn Jakub Zavoral. Po Jakubovi grunt přebírá v roce 1836 jeho syn František (jeho manželkou byla Klusoňová z čp. 29). Po Františkovi přezal grunt roku 1875 jeho syn František Zavoral. Po něm jeho syn Jan Zavoral.

Tento statek měl pustinu na Klikovci s lesem. Polnosti od této pustiny dostal jeden z rodu Zavoralova, les zůstal u statku č. 10. Říká se zde "u dolních Tobků". Dochovalo se podle vyprávění starých občanů, že ten co dostal tuto pustinu si zavedl služku. A ač mu bylo říkáno, že ji zaplatí dle zákona, on byl tak šlechetný, že nedovolil tomu, aby jeho dítě bylo nemanželské, od služebné neupustil, oženil se s ní a postavili si na Klikovci chalupu, která dostala čp. 203. Skazku vyprávěl Bednář z čp. 84. Poslední majitel Jan Zavoral zemřel roku 1971 a tím rod na této usedlosti vymřel, jelikož manželství bylo bezdětné. Manželka byla z čp. 163 Jílkova.
(Ze soukromé kroniky)


Lubná čp. 32 (staré čp. 29) - "horní Tobek"

Roku 1745 hospodaří zde Jan Jiruše. Roku 1755 Matěj Kopecký - horní. V roce 1779 grunt přebírá František Buben. Po něm v roce 1814 František Buben. Roku 1849 grunt koupil František Zavoral z čp. 10. V roce 1859 grunt přebírá Jan Zavoral, po něm v roce 1892 František Zavoral a dále jeho syn Jaroslav Zavoral. Přezdívka "u horních Tobků" přenesena sem z čp. 10. Jmenovaná Jaroslav Zavoral neměl lásku ku rodné půdě a tak v roce 1945 odjel do pohraničí ku Karlovým Varům a tam dělal úředníka u ČSAD. Hospodářství dal do nájmu Tomáši Zavoralovi z čp. 29, který po vyhoření statku čp. 29 usedlost 32 koupil a usedlost čp. 29 již nestavěl.
(Ze soukromé kroniky)


Lubná čp. 36 (staré 36) - "u Tobečků"

Roku 1789 je zde uváděn František Zavoral, roku 1790 Jan Zavoral, v roce 1838 Josef Zavoral, po něm v roce 1865 Josef Zavoral, roku 1892 Tomáš Vomáčka z čp. 138, po něm jeho syn Josef Vomáčka a roku 1968 syn Jan Vomáčka.
(Ze soukromé kroniky)


Lubná čp. 164 (staré čp. 148) - "u Pakostů"

Roku 1630 zde hospodařil Pavel Zavoral. Dále Fridrich Zavoral, Martin Zavoral. Dále František Pakosta. Roku 1733 Václav Zavoral. Dále Josef Zavoral, který koupil mlýn v Dolním Újezdě (čp. 194). Dále Josef Zavoral, který byl starostou obce a velmi dobrým starostou. Josef Zavoral, Josef Zavoral, který 26. prosince 1911 vyhořel a stavení a stodolu nově postavil. Dále Jan Kladiva, který se tam přiženil z Horního Újezda. Jmenovaný si vzal dceru Růženku a za 4 roky manželství spadl ve žních ve stodole z patra na mlat a záhy zemřel. Po smrti předala vdova usedlost sestře Marii, která se provdala za Jana Kučeru z Šir. Dolu čp. 9 roku 1948. V roce 1969 přebral usedlost syn Jan Kučera a z chlévu a maštale adaptaci si vybudoval místnosti potřebné ku zbývání a kde také bydlí (čp. 293).

(Ze soukromé kroniky)


Lubná čp. 152 - "u dolních Zimů"

O tomto gruntu nám podává informace rodinná kronika rodu Kopeckých:

Martin Kopecký hospodařil na č. 152 do 9.9.1808. Jeho syn též Martin do 21.1.1846. Tento Martin rozdělil celý grunt č. 152 mezi dva syny Josefa a Jana. Josef dostal díl s domácím stavením č. 152, prodal jej však Janu Zavoralovi a sám si koupil usedlost č. 24 na Pohoře. Usedlost č. 152 rod Zavoralů obývá dodnes.



Lubná čp. 48 (staré čp. 45) - "na Zavorálce"

Před rokem 1659 grunt vlastnil Vavřinec Zavoral. Po něm v roce 1659 převzal grunt jeho syn Jiřík Zavoral, po něm v roce 1692 převzal usedlost syn Jiřík, po něm v roce 1721 grunt přebírá jeho syn Jiřík. Po jeho smrti se na grunt přiženil Jan Chadima, který tímto grunt v roce 1727 přebírá. Po něm František Flídr, po něm v roce 1773 František Boštík, který vyhořel. Dále Šimon Flídr, po něm Jan Flídr, po něm jeho syn Jan Flídr, který byl starostou obce Lubná v roce 1899. V roce 1924 předal usedlost synu Václavovi a roku 1948 přebral usedlost syn Václava Flídra - Zdeněk Flídr, který se narodil v roce 1920.

(Z gruntovních knih a soukromé kroniky)

zpět na Grunty